| |
Oheň měl
v celém průběhu dějin pro člověka a jeho hospodářský i společenský
život nesmírný význam. Poskytoval mu teplo, chránil ho před dravou
zvěří, dal mu možnost připravovat si pokrmy, pomáhal mu mýtit lesy
a měnit je v úrodná pole. Nebezpečí ohně se projevilo v tom okamžiku,
kdy nad ním člověk ztratil vládu, kdy se změnil v požár, ničící
výsledky lidské práce. Na nízkém stupni vzdělanosti se člověk snažil
oheň usmířit dary a oběťmi. Když ale poznal, že boží pomoc nepomáhá,
začal se spoléhat na vlastní sílu. Z různých starých záznamů vyplývá,
že o požární bezpečnost bylo a muselo být dostatečně dbáno, protože
v převážné míře byla obydlí a hospodářská stavení dřevěná,
se střešní krytinou šindelovou či doškovou, což bylo dodatečnou
potravou ke zhoubným požárům. Hlavní osobou v předcházení požárů
byl kominík, v době noční byl strážcem proti ohni a rušení nočního
klidu ponocný. Oheň byl největším nepřítelem, který mohl zničit
veškeré výsledky lidského snažení. Toho si byli také všichni vědomi,
včetně tehdejších majitelů polí a lesů Velkostatku mníšeckého,
včetně k němu náležejících statků v okolí. Majitelé a představení
obcí, vyžadovali po svých podřízených, občanech, řemeslnících a
cechách povinnosti při vzniku takovéto události, které jim určoval
již v době dávno minulé požární řád. Podle starých písemných záznamů,
byla ochrana majetku obyvatel našeho městečka otázkou i několika občanů,
kteří mezi sebou utvořili zvláštní skupinu lidí, která měla za úkol
provádět specielní odborné hasičské práce, aby výsledky boje s ohněm
byly úspěšné a účinné. Z městské kroniky se dovídáme, v zápise
z roku 1859, že „...ten, který dodá první přípřež pro dopravu
vody k požáru dostane 2 zlaté, kdo dodá druhou přípřež, dostane 1 zlatý a třetí přípřež 50
krejcarů...“. Zde tedy ze zápisu malé zprávy je patrné, že Mníšek
měl již tehdy organisovanou
požární ochranu na území města. Až roku 1879 tehdejší starosta
hodnotil činnost sboru slovy: „... sbor má 20 členů ke cvičením
sborovým s tím, že se může honositi skvělými výsledky nejen co do
působnosti, nýbrž i ze stránky finanční. Od dobrodinců, z veřejných
zábav a členských příspěvků dána byla dohromady částka 153 zlatých
a 90 krejcarů, z čehož zaplaceno
bylo za 20 košíků na vodu k ohni částkou 30 zlatých...“ Dále pak
byly provedeny volby představenstva dle Stanov, co Sboru zákonně
povolenému. Zde již máme zápisem a doklady doloženo, že dne 1. února
1879 byl úředně a zákonně založen Sbor dobrovolných hasičů v Mníšku
pod Brdy spadající pod c.k. hejtmanství Smíchov, země České.
Veškeré
potřeby pro svoji činnost, jako byly koše na vodu, žebříky a háky
byly kupovány z příspěvků členů přispívajících, z darů
Mníšecké obce, z výtěžků pořádaných plesů a darů tehdejších
mecenášů. Podle výkazu z roku 1894 „...má obec Mníšek 1425
obyvatel, počet domovních čísel 203, která jsou všechna obydlena, dále
má 200 stodol a chlévů. V místě nacházejí se 4 rybníky, z nichž
nejbližší je 500 metrů k odběru vody na hašení vzdálený.
Pokud se hasičského náčiní týká, skládá se z jedné čtyřkolové
stříkačky, 4 velkých
trhacích háků, 6 menších háků, 8 sudů na přivážení vody k požáru,
2 žebříky a 20 košů na vodu. Tento hasičský majetek má hodnotu 355
zlatých a 40 krejcarů. Hasičský sbor čítá 21 činných členů.
Sbor dobrovolných hasičů v Mníšku pod Brdy byl v té době členem
Zemské ústřední jednoty hasičské Království Českého, prostřednictvím
župní okresní jednoty PROUD v Novém Kníně. Z další činnosti sboru
dle dochovaných zpráv: „ Dne 15 června 1894 zúčastnil se sbor hašení
požáru v obci Čisovice. A ač právě děsný vítr panoval, podařilo
se sboru veškerá sousední dřevěná a slámou zakrytá obydlí a
stavení zachrániti, což záleželo jen na sboru mníšeckém, protože
sbor obce Čisovic velmi slabě zastoupen byl. “ Sbor zdárně vyvíjel
svoji činnost s určitými úspěchy jak v obětavosti na poli požární
ochrany, tak i zároveň na poli osvětovém, což bylo za Rakouska pro český
národ zvláště důležité. V Mníšku existovala „ Knihovna
Dobrovolného hasičského sboru“, která nepůjčovala knihy jen
svým členům, ale i ostatním občanům města. Tato knihovna se stala
součástí obecní knihovny, kolem roku 1920. Velkou
kulturní a společenskou akcí národnostního významu byla v Mníšku
slavnost dvacetiletého trvání Sboru dobrovolných hasičů konaná dne
25. června 1899, při níž bylo provedeno svěcení nové stříkačky
zakoupené z vlastních peněz sboru. Prvá hasičská zbrojnice se v té
době nacházela v kostelní zdi s vyústěním na komunikaci napříč náměstím.
Příchod 20. století nebyl v Mníšku zrovna radostný. Roku 1900 vypukl
ve městě velký požár, který zachvátil západní část náměstí,
od Městského úřadu až ke Správě polesí,
kde celá řada domů lehla popelem. V letech 1904 a 1905 přišla
také menší krize, jejíž příčinou byly určité neshody ve sboru
vzniklé na základě pomluvy, že prý při požáru v Kytíně mníšečtí
hasiči nepracovali s největším úsilím. Nový výbor sboru byl zvolen
12. listopadu 1905. Po jeho nahlášení nadřízenému orgánu, kterým
byla v té době hasičská župa KAZÍN se dal do práce. Činnost sboru
byla v krátké době opět velmi dobře hodnocena. Velitelem byla chválena
poslušnost a rychlost členů při požárech. Tuto záslužnou a obětavou
práci hasičů tehdy ocenilo i Jeho Veličenstvo císař a vydal za
25tileté činné členství „ Záslužné medaile “, které obdrželi
z Mníšku 3 členové sboru. Byla to veliká oslava, zakončená po
rakouské hymně písní „
Kde domov můj “.
Členové
hasičského sboru nadále prováděli cvičení a jezdili k požárům.
Avšak obecní výbor měl přání, aby se k požárům v okolních
vesnicích nejezdilo, jenom při velkém větru, nebo na požádání.
Hasiči také schůzovali a jelikož neměli svoji stálou místnost,
projednávali tedy své úkoly buď v hostinci Na Zlatém vrchu u pana Lišky,
U Chadimů, U České koruny u pana Širokého, U černého koně u pana
Šťastného, nebo ve Velké hospodě u pana Rady. Hasiči pomáhali i místním
divadelním ochotníkům při jejich představeních, kdy prováděli
asistenční hlídky, ale zároveň si přitom postěžovali, že „ páni
ochotníci je považují za své sluhy, což je pro sbor nedůstojno“. V
roce 1912 si stěžoval velitel hasičů, že je ve zbrojnici nepořádek
a „... jaké by to mělo v případě potřeby následky, když voznice,
žebříky a jiné potřebné věci jsou rozpůjčovány po stavbách, a
klíč od zbrojnice se nemá nikomu půjčovat...“. Na základě této připomínky
starosta sboru nařídil starostovi obce, aby uvedl tuto věc ihned do pořádku.
Starosta obce uvedl v brzké době vše do náležitého pořádku. 8. února
1914 bylo také konstatováno, že sbor má sice málo příznivců,
ale přesto je nejpotřebnější v obci a když vypukne požár, spěchá
každý pomáhat ať je to ve dne či v noci. Toto je poslední zmínka před
počátkem světové války (1914 - 1918).
Po skončení světové válečné vřavy se 29. prosince 1918 sešla
první členská schůze v hostinci U černého koně, první v samostatném
Československém státě. 30. června 1920 vypukl v Mníšku požár. Při
hodnocení provedeného zásahu bylo konstatováno, že stroj byl ve vzorném
pořádku na požářiště včas dopraven, členstvo se zúčastnilo v
plném počtu záchranných prací a oheň byl včas uhašen. V té době
bylo také mníšeckými občany rozhodnuto, že na počest místních
padlých vojáků v první světové válce bude vystavěn pomník. Hasičský
sbor věnoval na tuto akci 200 korun. V roce 1923 bylo rozhodnuto o
zmotorizování ruční koněspřežné stříkačky, za částku 16.500
korun, což nebyla na tehdejší dobu laciná záležitost. Od roku 1926
do roku 1936 nemáme žádné podklady ze života sboru. 13. dubna 1937
byla v Mníšku velká slavnost, při které byla Sboru dobrovolných hasičů
v Mníšku pod Brdy předána nová motorová stříkačka od firmy R.A.
Smekal. Také byl zakoupen za 8.000 korun první
automobil zn. BUICK pro dopravu mužstva a stříkačky. V roce
1939 mníšečtí hasiči zasahovali nejen u požárů, ale i při povodních
v Mníšku, Čisovicích a Bojově.
Po
dobu nacistické okupace, v době protektorátu, jsou činnosti a zprávy
z jednání omezeny pouze na výčet vykonané práce, aby nebyla zavdána
příčina ke zvýšenému sledování činnosti sboru a jeho členů.
V
roce 1946 se stalo financování Sboru coby zásahové jednotky, součástí
obecní zprávy a materiálové zabezpečení bylo součástí rozpočtu města.
Hasiči již nebyli odkázáni jen na příspěvky a dary. Rok 1947 je zde
připomenut dopravní nehodou hasičského vozidla Buick, do kterého v Mníšku
narazil autobus. Bylo zraněno 7 hasičů, z toho 3 těžce. Byla přebudována
hasičská zbrojnice, stojící mezi Sokolovnou a Městským úřadem a přistavěna
sborovna pro školení a schůze. V roce 1951 byla zapojena nová
elektrická siréna pro sezvání mužstva. Od roku 1954 se začalo u
sboru pracovat s mládeží, čímž si sbor vychovával budoucí členy.
Pro přepravu stříkačky sbor dostal přiděleno nákladní vozidlo
Praga - RN a v roce 1958 stříkačku PPS 8. Přidělení nové techniky
bylo podmíněno zrušením a odevzdáním vozidla Buick tehdejšímu
okresu Dobříš. Cisternová automobilová stříkačka Praga RN CAS16
byla sboru přidělena v roce 1971. Jelikož město nemělo vyhovující
požární zbrojnici, byla provedena stavební úprava ve staré
zbrojnici, aby bylo možno v zimě garáž temperovat a jednotka tak byla
akceschopná. V padesátých a šedesátých letech bylo několik jednání
o stavbě nové hasičské zbrojnice. Pokaždé z této akce sešlo. Až
koncem 60. let se dostala hasičská zbrojnice do plánu města a stavba
začala v roce 1975. V témže
roce zakoupil sbor z vlastních prostředků havarovanou cisternu CAS 25
Škoda 706 RTHP. Po více než roční usilovné práci bylo vozidlo dáno
do provozu při příležitosti otevření nové požární zbrojnice.
Slavnost k otevření nové požární zbrojnice se konala 7. května
1977. Pod patronací města byl uskutečněn průvod k nové budově, kde
byli odměněni zasloužilý členové sboru, zhlédnuta výstava dokumentů
a techniky, na závěr bylo velké námětové cvičení. 21. říjen 1979
byl hlavním dnem oslav stého výročí založení Sboru dobrovolných
hasičů v Mníšku pod Brdy. V dopoledních hodinách probíhala
jednotlivá cvičení a ukázky práce
s technikou, jak starou tak novou. Odpolední slavnostní schůze se neobešla
bez udělení vyznamenání a čestných uznání za práci ve sboru. Na
podzim roku 1985 se podařilo od armády získat vyřazené vozidlo CAS 32
Tatra 138. Po dvouleté opravě bylo vozidlo zařazeno do výjezdu. Zároveň
byla ze služby vyřazena stařičká cisterna Praga. Dosud je chována u
sboru jako muzeální kus a používána k příležitostním propagačním
jízdám.
Pro
osobní ochranu zasahujících hasičů se podařilo v roce 1995 zakoupit
nehořlavé kabáty DEVA a od Hasičského sboru hl. města Prahy 20 ks dýchacích
přístrojů „ Saturn“. Na jeře 1998 přibylo 11 ks přileb Gallet a
kapesní radiostanice. Členové zásahové jednotky jsou vybaveni svolávacím
zařízením a mobilními telefony, takže je slyšet známou požární
sirénu méně často než dříve. V roce 1997 bylo sboru dobrovolných
hasičů Mníšek zapůjčeno vozidlo CAS 25 K 101 LIAZ od Kovohutí Mníšek,
po zrušeném sboru podniku.
Hasičská
technika vyžaduje neustálé opravy a údržbu, aby byla v kteroukoli noční
a denní dobu připravena k účinnému zásahu, zrovna tak školení a výcvik
jednotky je náročný na volný čas členů sboru. Za vraty hasičské
zbrojnice jsou ukryty stovky poctivě odpracovaných hodin
dobrovolných hasičů. Členové Sboru dobrovolných hasičů v Mníšku
pod Brdy mají za sebou bohaté zkušenosti z mnoha provedených zásahů,
včetně záchranných prací při povodních v roce 1997 na Moravě. Jsme
připraveni chránit životy a majetek všech, kteří se díky živelným
pohromám a nehodám ocitnou v tísni. K tomu nás váže úsilí a odkaz našich předků.
|
